pátek 19. červen

Tu k němu přišel malomocný, padl [před ním] na kolena a prosil ho: „Chceš-li, jsi mocen mne očistit.“ Ježíš, hluboce pohnut, vztáhl svou ruku, dotkl se ho a řekl mu: „Chci, buď očištěn.“

Marek 1,40.41

Hluboce pohnut – nad jedním nemocným

Kratičká scéna, odehrávající se stranou zástupu lidí: Jeden malomocný, označený a vyloučený pro svou nemoc, pokorně padá před Ježíšem a prosí Ho: „Chceš-li, jsi mocen mne očistit.“

Ten muž neříká: „Možná mě můžeš očistit!“ nebo „Jestli můžeš, očisti mě!“ Ne, Ježíš ho může očistit – o tom nepochybuje. Ježíš ho může uzdravit, to on ví, o tom je přesvědčen. Není si však jistý, zda ho Ježíš chce uzdravit. Pochybuje o milosti a lásce Pána Ježíše.

Pán Ježíš ho nekárá: „Když máš tak malou víru ve mne, tak pro tebe nemohu nic udělat!“ Ne, Pán, hluboce pohnut, hluboce dotčen bídnou situací toho muže – a možná také dotčen jeho vírou – vztahuje svou ruku, dotýká se ho a říká: „Chci!“ Jak přesvědčivá odpověď na jeho bázlivé „Chceš-li“. Tu musí umlknout každá pochybnost. Pán Ježíš může a také chce pomoci.

A také dnes je tomu přesně tak. Mnoho lidí pochybuje, zda může zasáhnout, pomoci, zachránit; jiní v to doufají; někteří věří, že může – přesto pochybují, zda to udělá, zda chce, zda je ochoten je zachránit. Jestli však Ježíš Kristus přece jen něco chce, pak je to toto: „aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy“ (1. Timoteovi 2,4). On chce očistit naše srdce. A ještě dnes říká každému, kdo k Němu přichází a přináší svou bídu, kdo Mu vylévá své srdce: „Chci, buď očištěn!“ To je jasná odpověď na bázlivou modlitbu!