čtvrtek 18. červen

My milujeme, neboť on první miloval nás.

1. Jan. 4,19

Láska bez míry

Při jízdě autem vzbudil mou pozornost jeden plakát. Zobrazoval kojence, položeného vedle krejčovského metru a pod ním bylo uvedeno poselství: „Mírou lásky je milovat bez míry.“

Láska bez míry – dokonalá, nesmírná láska? Je něco takového vůbec možné? Není tento nárok ve světě plném egoismu a lhostejnosti, kde tak mnoho lidí zůstává osamělých a kde vztahy jsou tak často rozbité, naprosto nereálný?

Ta věta na plakátu má dlouhou tradici. Sahá zpět k církevnímu učiteli Bernhardu von Clairvaux a Augustinovi: „Míra milování Boha? Milovat Ho bez míry.“ Ale právě v tom se cítíme opravdu bezmocní. Jak máme být schopni dokonale milovat Boha, když již v nejužších mezilidských vztazích je pro nás opravdová láska těžká? – Bernhard a Augustin to tajemství znali: Jak náš biblický verš objasňuje, jen Boží láska k nám může být výchozím bodem pro naši lásku k Němu.

Bezmezná Boží láska k nám vyšla jasně najevo, když Kristus za nás zemřel. Bůh Ho vydal za nás – za hříšníky, ano za své nepřátele (Římanům 5,8.10). A pokud je někdo smířen s Bohem skrze víru v Ježíše Krista a Jeho smírčí oběť, pak je Boží láska „vylita v jeho srdci“ (Římanům 5,5). Věřící křesťané o té Boží lásce vědí; a nyní jsou také sami schopni opětovat Bohu lásku a také vyzařovat Boží lásku ve svém okolí.

„Napodobujte tedy Boha jako milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval vás a vydal sám sebe za nás.“ (Efeským 5,1.2)