středa 17. červen

Ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn žádný člověk.

Římanům 3,20

To je příliš hezké, než aby to byla pravda

Jednou mi někdo řekl: „Nemohu uvěřit, že evangelium je pravda. Říkáte mi tady, že jsem zhřešil (a v tom máte pravdu), a pak mluvíte o tom, že mohu být zachráněn, aniž bych proto musel sám něco učinit. To je příliš hezké, než aby to byla pravda.“ – Přesně to však evangelium říká.

Zákon, těch deset přikázání, formuluje, co mám činit – ale co činit nedokážu. To mi působí výčitky svědomí, poněvadž jasně vidím, že takto před Boha nemohu předstoupit. Zákon říká: „Buď svatý!“ – Já však svatý nejsem; říká: „Buď bohabojný!“ – To já také nejsem. Říká: „Budeš milovat Pána, svého Boha, z celého svého srdce, celou svou duší, celou svou silou a celou svou myslí, a svého bližního jako sebe samého.“ (Lukáš 10,27) – A já vím, že to nezvládám.

Zákon mi tedy ukazuje, jaký bych měl být – a jakým se sám od sebe nikdy nestanu! Evangelium mi naproti tomu ukazuje, jaký je Bůh; ukazuje mi Jeho dobrotu, lásku, svatost a spravedlnost. Říká mi, že se mi dal poznat v osobě a skrze dílo Svého Syna Ježíše Krista. Skrze evangelium se dovídám, jak mohu být zachráněn, jak v Něho věřit a důvěřovat Mu a těšit se z Něho.

Zákon mi říká, kdo a jaký jsem – evangelium mi naproti tomu ukazuje, jaký je Bůh a jak jednal v Ježíši Kristu. A jak mně, který jsem zhřešil, přináší odpuštění a pokoj. To vše je milost – a to vše mi přináší jen a pouze evangelium. „Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás – je to Boží dar.“ (Efeským 2,8)