úterý 16. červen

Pavel, vězeň Krista Ježíše.

Filemonovi 1

Ale nestydím se za to; vím, komu jsem uvěřil.

2. Timoteovi 1,12

Návštěva ve vězení

Před námi sedí starý muž, spoutaný řetězy. Byl obžalován náboženskými vůdci svého národa, pro Boží evangelium s ním bylo zle nakládáno a nakonec byl uvězněn jako zločinec v Římě. Přesto se Pavel nenazývá „vězněm Římanů“, nýbrž „vězněm Krista Ježíše“. To vše snáší pro Něho, svého Vykupitele a Pána. Nestydí se a věří Mu!

Kromě toho dokonce i mezi křesťany nalézá jen málo podpory. S opovrhovaným vězněm nechtějí mít pokud možno nic společného. Pavel píše Timoteovi: „Při mé první obhajobě nikdo při mně nebyl, nýbrž všichni mě opustili. Kéž jim to není počítáno!“ (2. Timoteovi 4,16) Není lehké být opuštěn přáteli. Pavel se tím však nenechává rozhořčit.

Jaká jsou témata jeho rozhovorů? Nespravedlivé zacházení, které zakoušel? Strašné životní podmínky ve vězení? Ne, jeho hlavní téma je Ježíš Kristus. Ten Ježíš, který se Pavlovi v nepopsatelně jasném světle postavil do cesty, když chtěl vyslídit a popravit křesťany v Damašku. Ježíš, který si z Pavla učinil kazatele evangelia. Pánu Ježíši Pavel od té doby s odevzdaností slouží. Jeho slova jsou: „Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. …, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.“ (Galatským 2,20) Nyní, vzhledem k smrti, dokáže Pavel říct: „Dobrý boj jsem bojoval, běh jsem dokončil, víru jsem zachoval.“ (2. Timoteovi 4,7) Navenek poražený, ale ve skutečnosti vítěz. Ne díky své vlastní síle, nýbrž skrze Boží moc. Jak příkladné!