neděle 14. červen

[Ježíš] Vstoupil opět do synagogy. A byl tam člověk, který měl odumřelou ruku. Pozorně jej sledovali, zda ho v sobotu uzdraví, aby jej obžalovali. A on tomu člověku s odumřelou rukou řekl: „Postav se doprostřed.“ A jim řekl: „Je v sobotu dovoleno učinit dobře, nebo zle, duši zachránit, nebo zahubit?“ Ale oni mlčeli.

Marek 3,1–4

Myšlenky k Evangeliu podle Marka

Pán Ježíš v sobotu opět vstupuje do synagogy a opět se tam setkává s lidskou bídou: Jeden z přítomných už nemůže používat ruku, poněvadž je ztuhlá. Ale ještě větší bída se nalézá v srdcích farizeů, kteří tu s Pánem hrají falešnou hru. Tito mužové očekávají, že Pán bude činit dobro. Oni tedy vědí, že Ježíš vykazuje všechny znaky zaslíbeného Mesiáše, že dokáže uzdravit a že od Něho lze očekávat jen dobro. Oni Ho však jako Božího Syna nechtějí uznat. A proto hledají nějakou možnost, aby Ho obžalovali. A k tomu jim sobota, jak se domnívají, dává dobrou příležitost.

Farizeové považují uzdravení nemocného za provozování nějaké lékařské praxe. Tím je to z jejich pohledu práce, která je v sobotu zakázána. Jak pokrytecké! Vždyť svého osla nebo hovádko by z nádrže zachránili bezpochyby i v sobotu (viz Lukáš 14,5).

Jak bychom v této situaci reagovali my, kdybychom věděli, že na nás někdo takto číhá? Možná bychom „termín uzdravení“ posunuli, abychom se nedostali do konfliktu. Pán Ježíš však jedná jinak: On se chce líbit jen Bohu. Na Jeho otázku, je-li dovoleno učinit dobře nebo zle, můžeme odpovědět z Jakuba 4,17: „Kdo tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích.“ Cožpak ten dokonalý Boží Služebník, který ví, co je dobré, a kromě toho má moc to učinit, nyní neuzdraví, protože je právě sobota? To není možné!