čtvrtek 11. červen

Plačte s plačícími.

Římanům 12,15

Kde hledat útěchu?

Královna Viktorie (1819–1901) musela projít mnoha těžkostmi: ve věku 42 let ztratila svou matku a svého manžela, kterých si nadmíru vážila a milovala je; o 17 let později přišla o svou milovanou dceru Alici a nakonec ještě o své dva syny. Jednoho dne se dověděla o nějaké ženě, která ztratila své dítě a nebyla k utěšení. Chtěla té truchlící matce vyjádřit svůj soucit a tak ji navštívila. Když po nějaké chvíli opět odešla, zeptali se sousedé té matky, co jí královna řekla. „Nic,“ odpověděla a setřela si slzy z očí. „Prostě vložila mé ruce do svých a plakaly jsme společně.“

To bylo jistě obdivuhodné gesto této velké královny. Možná měla sama zkušenost s tím, že lidská slova často přinášejí jen málo útěchy. Je to jen Bůh, kdo skutečně potěší. On je „Bůh veškeré útěchy, který nás povzbuzuje v každém našem soužení, abychom i my mohli povzbuzovat ty, kteří jsou v jakémkoli soužení, tím povzbuzením, kterým Bůh povzbuzuje nás.“ (2. Korintským 1,3.4) A co učinil Pán Ježíš, Boží Syn, když přišel k sestrám, které truchlily pro svého zemřelého bratra? „Když ji Ježíš uviděl, jak pláče … v duchu se rozhorlil, zachvěl se“ a pak je napsáno, že „Ježíš zaplakal“. (Jan 11,33.35)

Potkalo tě v poslední době také nějaké zvláštní utrpení? Pusť k sobě Boha! Mluv s Ním o své strasti. Řekni Mu o své sklíčenosti, svém strachu, svých pochybách. Naslouchej Bohu, tím že si čteš Bibli. Naslouchej také lidem, kteří ti – i když možná neumělým způsobem – ukazují svou náklonnost. Hleď s důvěrou na Pána Ježíše! Již Petr Mu řekl: „Pane, ke komu půjdeme? Máš slova věčného života“ (Jan 6,68).