úterý 9. červen

Lid stál a díval se.

A všechny ty zástupy, které se sešly na tuto podívanou, když uviděly, co se stalo, odcházely bijíce se do prsou.

Lukáš 23,35.48

Ne jen přihlížet!

Nějaký rybář seděl u vody, v ruce držel rybářský prut a čekal na to, až zabere nějaká ryba. Nějaký čas u něj postával cizí člověk a přihlížel. Po delším mlčení oslovil rybáře: „Nedokážu si představit nic nudnějšího než rybaření!“ – „Pak,“ odvětil rybář, „přitom dávejte pozor!“

Jsou lidé, kteří to s vírou v Ježíše Krista dělají přesně tak: Po nějaký čas stojí poblíž, trochu přihlíží – a už mají hotový úsudek. Avšak samotnou věcí se vůbec nezabývali. Koho udiví, když jejich úsudek poté zní: Není to nic pro mě; nedokážu si představit nic nudnějšího! – Kdo jen přihlíží a ve skutečnosti nemá podíl na Ježíši Kristu a na Jeho životě, bude stále stát před hádankami a tajemstvími.

Podobně je tomu při vztahu k Bibli. Ta je velmi poučnou a také poutavou knihou. A přece není ani trochu teoretickou učebnicí nebo kratochvilnou zábavnou četbou. Mimořádnou hodnotu Božího slova poznáme teprve poté, co je přijmeme do svého srdce a její utvářející síla se stane činnou v našem životě.

Ukřižování Pána Ježíše nebylo pro mnohé nic více než nějaké „divadlo“. Přihlíželi, a nakonec působili dokonce dojatě. Ale když šli domů, zůstali pouhými diváky. U římského setníka však to, co se stalo, zanechalo hlubší dojem: „Slavil Boha řka: ‚Skutečně, tento člověk byl spravedlivý.‘; a ‚Tento člověk byl opravdu Boží Syn.‘“ (Lukáš 23,47; Marek 15,39)