neděle 7. červen

Ježíš jim říká: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když se ocitl v nouzi a dostal hlad, on i ti, kdo byli s ním? Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a snědl chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kteří byli s ním?“ A řekl jim: „Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Takže Syn člověka je také pánem soboty.“

Marek 2,25–28

Myšlenky k Evangeliu podle Marka

Farizeové velmi dbají na vnější zbožnost, tedy také na to, zda všichni dodržují nařízení ohledně soboty. Přitom jdou daleko za nařízení, které dal Bůh Svému izraelskému lidu.

Když farizeové předhazují Ježíši, že jeho učedníci v sobotu trhají klasy, odkazuje je na zvláštní událost z Davidovy historie. David byl na útěku před králem Saulem a měl velký hlad. Jedl „posvátný chléb“, který vlastně směli jíst pouze kněží. Jak by však Bůh mohl upřít „muži podle svého srdce“ tento chléb, když ho honili jako „koroptev“, aby ho zabili. (1. Samuel. 13,14; 26,20)?

Podobnost k Pánu Ježíši nelze přehlédnout: On přišel jako zaslíbený Mesiáš ke Svému lidu, byl ale odmítnut přesně tak jako David. Nebyl On mnohem větší než David? – Jak je možné, že když Pán slávy žil na zemi, Jeho učedníci byli tak chudí, že aby utišili svůj hlad, museli trhat klasy? Copak se Mu něco vymklo z ruky? Ale je to tak: Na jedné straně Bůh dal sobotu, aby lidem požehnal, ne aby je trýznil. Jak pokrytecké byly lidské dodatky k nařízení ohledně soboty! Na druhé straně byl Pán Ježíš „Syn člověka“. A s tímto titulem bude jednou panovat nad celou zemí (viz Žalm 8,5-9; Daniel 7,13). Jemu bude vše poddáno – i sobota.