čtvrtek 4. červen

Neboť jste zachráněni milostí skrze víru; a ta záchrana není z vás – je to Boží dar.

Efeským 2,8

Bývalý drogově závislý vypráví

Bylo mi 16 let, když jsem si poprvé vzal drogu. Když mi bylo 17, už jsem byl závislý. Abych mohl financovat moji vzrůstající spotřebu drog, začal jsem s drogami sám obchodovat. Dvakrát jsem byl zatčen a odsouzen. Závislost mě však nepustila a já jsem do obchodu s drogami sklouzával stále hlouběji.

Krátce před mými 18. narozeninami mě někdo pozval na křesťanskou přednášku. Ze zvědavosti jsem tam šel. Tak jsem poprvé slyšel evangelium o Ježíši Kristu. Kazatel řekl, že Bůh miluje každého člověka, a je jedno, co kdy provedl. Tu mi bylo najednou jasné, jak mnoho zlého jsem napáchal. Doma jsem volal k Bohu a v slzách jsem Mu vyznal celou svou špatnost. Potom jsem pochopil slova toho kazatele: Bůh trestal Ježíše Krista také pro mě, aby mi mohl odpustit mé hříchy. Když jsem to pochopil a uvěřil tomu, obdržel jsem velký vnitřní klid. Byl jsem překvapen, že najednou jsem už nepotřeboval žádné drogy. Od svého návyku jsem byl osvobozen.

Nicméně jsem musel čelit ještě jednomu soudnímu jednání. Nyní jsem už byl plnoletý a věděl jsem, že tentokrát mě čeká těžký trest vězení. Když jsem stál před soudcem, přiznal jsem otevřeně a čestně celou svou vinu. Nic jsem nepřikrašloval. Soudce byl nějakou chvíli zticha, potom zvedl kladívko. Vážný moment. Jak bude znít jeho rozsudek? „To co jste učinil, si zasluhuje sedm let vězení.“ Odmlčel se. Pak pokračoval: „Ale po zvážení vašeho doznání jsem se rozhodl vás ještě jednou omilostnit.“ A kladívko dopadlo. V tomto momentě jsem pochopil, co je to Boží milost. Bůh neříká: „To co jsi učinil, není zase tak zlé“ nýbrž říká: „Ty sis zasloužil trest. Ale proto, že svou vinu uznáváš a důvěřuješ mi, dávám ti milost.“