úterý 2. červen

Chop se věčného života.

1. Timoteovi 6,12

O jepicích a věčném stvoření

Na březích řeky Tisa v Maďarsku se každoročně naskýtá velkolepá podívaná: miliony larev jepic, které po tři roky žily v písku koryta řeky Tisa, vyplavou téměř současně na vodní hladinu. Na vzduchu jejich blána praskne a ony rozvinou svá křídla.

Je to vždy jen po několik dní na počátku léta, v kterých miliardy těchto živočichů vytvoří ohromný roj. A poněvadž jejich „svatební let“ nezačíná každý rok ve stejný čas, je potřeba mít k jeho pozorování i štěstí. Je to obzvláště působivý zážitek, protože mušky jsou se svou délkou těla čtyři centimetry opravdu velké. V některých letech jich cestuje tolik, že osvětlené mosty jsou v noci docela posety zemřelými jepicemi, což částečně komplikuje provoz. Maďaři tuto přírodní podívanou znají, a mnozí za ní i cestují, aby ji pozorovali. Jepice mají na tento panenský let, páření a kladení vajíček pouhé čtyři hodiny. Potom umírají.

Nepodobají se mnozí lidé těmto jedinečným stvořením? Takoví, kteří cele žijí pro nějaký velký okamžik: úspěšný konkurs, perfektní náladu, bouřlivý potlesk, i když jen v městské hale. Jejich štěstí se musí vejít do pouhých pár hodin bohatých na události.

To však naprosto zaostává za tím, co pro nás připravil Bůh. On nám chce darovat naplněný život ze Své ruky a nakonec i věčnou radost nebe. Kdo nalezl skrze Ježíše Krista novou životní perspektivu, nebude už žít jako nějaká jepice, nýbrž jako věčné Boží stvoření.