neděle 31. květen

I stalo se, že v sobotu procházel obilím a jeho učedníci začali cestou trhat klasy. Farizeové mu řekli: „Podívej, proč dělají v sobotu, co se nesmí?“

Marek 2,23.24

Myšlenky k Evangeliu podle Marka

Je čas žně. Ježíš je se svými učedníky na cestě. Procházejí kolem obilných polí a učedníci trhají klasy, protože mají hlad (viz Matouš 12,1). Očividně o tom dále nepřemýšleli. Proč také? Trhat klasy rukama je v Mojžíšově Zákoně výslovně dovoleno (Deuteronomium 23,26).

Tu však opět přichází farizeové a stěžují si Ježíšovi na Jeho učedníky. Jejich výčitka: Trhat klasy v sobotu, v den klidu Židů, není dovoleno! Pro farizeje je trhání klasů považováno za práci – a je tedy v sobotu zakázáno. Přitom se samozřejmě mohou opřít jen o své vlastní příkazy, které si k Božímu Zákonu sami přidali.

Je pravdou, že Bůh pro člověka a dobytek v sobotu nařídil odpočinutí (Exodus 20,10). To však hladovým lidem nezapovídá utrhnout si v sobotu klasy. Naopak – to bylo zcela v souladu s Božím milosrdenstvím, když z hojnosti byla zmírněna potřeba Jeho lidu. Božím velkým a naléhavým přáním bylo, aby cizinci, sirotci a trpící byli takto opatřeni. Například na chudé v zemi nemělo být ve vší radosti nad dobrou úrodou zapomínáno (Deuteronomium 16,11). Dokonce bylo dáno výslovné nařízení nesklízet úplně okraj pole a nezanechávat jen nějaké paběrky – „Nech je pro chudého a příchozího.“ (Leviticus 23,22)

Nebyl to Bůh nýbrž náboženští lidé, kdo proměnil sobotu v železný svěrák. Sice předstírali, že tímto způsobem ctí Boha, ve skutečnosti však ukazovali, jak daleko jsou od Něho ve svém nitru vzdáleni.