pátek 29. květen

Ježíš … řekl ochrnutému: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“

Marek 2,5

Může si být člověk jistý, že je zachráněn? (2)

Umírající voják položil diakonce otázku: „Může si být někdo jistý, že mu Bůh odpustil hříchy?“ Ona sama mu na to nejdřív nedokázala dát žádnou odpověď, ale potom ve svém pokoji si k tomu přečetla nějaká místa v Bibli. Uvědomila si, že si těchto veršů v Bibli, které mluví o odpuštění hříchů, nikdy předtím nevšímala. Ona sama své hříchy Bohu vyznala a doufala, že jí je odpustil a že by ji zachránil – ale považovala by za pýchu s jistotou vědět, že je zachráněna.

Pak ji přišel na mysl ještě příběh ochrnutého muže a jeho čtyř přátel. Tam Pán Ježíš jasně a zřetelně říká: „Tvé hříchy jsou odpuštěny,“ – bez nějakých když a ale. Diakonka se divila, že si to doposud neuvědomila.

Nyní si byla jistá, že také jí byly hříchy odpuštěny. Celá šťastná z této skutečnosti se vrátila zpět k posteli smrtelně zraněného vojáka. Přečetla mu z Bible ta místa, která nalezla, a vyprávěla mu také o tom chromém, kterému sám Pán Ježíš řekl: „Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.“ Už během předčítání a vyprávění se výraz tváře toho muže změnil, neboť dostal odpověď na otázku, která ho nyní tváří v tvář smrti tak velmi trýznila. Uvěřil Božímu Slovu a spolehl se na Toho, který zemřel také za něj.

Nyní v tom měly jasno dvě osoby: jeden zraněný voják, který poté žil už jen krátce a diakonka, která nyní vyprávěla o odpuštění, které Bůh daroval a zaslíbil, také jiným lidem. Ano – to, že Bůh člověku hříchy odpustil a že je zachráněn, je možno vědět s plnou jistotou.