čtvrtek 28. květen

V něm [Ježíši Kristu] máme vykoupení skrze jeho krev – odpuštění našich provinění podle bohatství jeho milosti.

Efeským 1,7

Může si být člověk jistý, že je zachráněn? (1)

Za krymské války (1853–1856) zřídili Rusové na severu Sevastopolu velkou vojenskou nemocnici, kam posílali své nemocné a zraněné vojáky. Jednoho dne tam byl poslán muž, na kterém bylo vidět, že nevýslovně trpí. Ale nebylo možné pro něho udělat nic víc. Jedna diakonka se s ním pokusila promluvit – avšak nadarmo. Tiše a nezúčastněně ležel v posteli. O několik dní později však přece jen své mlčení prolomil. Opatrně, téměř bojácně, se sestry zeptal, zda by mu mohla zodpovědět jednu otázku, která ho sužovala: „Může si být někdo jistý, že mu Bůh odpustil hříchy?“

Sama diakonka se předtím ještě nikdy nad touto otázkou nezamýšlela. A tak nevěděla, co by měla odpovědět tomu úzkostlivě hledícímu muži, který byl na okraji smrti. Přesto cítila, že se té otázce nesmí vyhnout – a že pouze Boží slovo může pomoci jí i jemu. Šla do svého pokoje, vzala si svou Bibli a hledala v ní nějakou odpověď. V Bibli pak nalezla následující verše:

• „Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.“ (1. Jan. 1,9)
• „Píšu vám, dítky, že jsou vám odpuštěny hříchy pro jeho jméno.“ (1. Jan. 2,12)
• „Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní a odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám.“ (Efeským 4,32)

Diakonka si kromě toho vzpomněla, že Ježíš jednou jednomu nemocnému řekl: „Člověče, tvé hříchy jsou ti odpuštěny.“ (Lukáš 5,20) To vše přece nemohla být prázdná slova!

(závěr zítra)