středa 27. květen

V téže krajině byli pastýři, … A [hle,] postavil se k nim Pánův anděl a Pánova sláva je ozářila; i zmocnil se jich veliký strach.

Lukáš 2,8.9

Světlo ve tmě

Večer 13. května 1861 vyhledával svým malým dalekohledem farmář a amatérský astronom John Tebbutt ve Windsoru v Austrálii na západní obloze komety. Při pozorování objevil nějaký slabě zamlžený objekt. Jeho hvězdářská mapa však v tomto místě žádnou mlhovinu neukazovala. Odhadoval to na kometu, a proto pozoroval oblohu v následujících nocích dále.

O osm dní později poslal Tebbutt hlášení Williamu Scottovi z observatoře v Sydney. Scottovi se podařilo kometu spatřit pouhým okem poprvé 27. května. Ke konci června byla kometa vidět už i na severní polokouli. V té době byla k Zemi nejblíže a mohla být pozorována ještě před západem slunce. V noci vrhal její chvost stín dokonce na bílou stěnu. Po této velkolepé podívané její viditelnost viditelně klesla. Misionář David Livingstone však mohl pozorovat tuto kometu ještě začátkem července během své cesty po řece Shire v Malawi.

Té noci, o které se narodil Ježíš, svítilo jedno ještě mnohem intenzivnější světlo: pastýře na pastvině poblíž Betléma ozářila Boží sláva. V tom zářícím světle slyšeli vystrašení pastýři od anděla dobrou zprávu, že se narodil Zachránce: Kristus, Pán.

To světlo oné pamětihodné noci je Božím znamením, že skrze Ježíše Krista přišlo do naší temnoty, chladu a bezbožnosti veliké světlo. On je to „pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět.“ (Jan 1,9)