pondělí 25. květen

Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a padl do rukou lupičům; ti ho svlékli, zbili, nechali ho tam polomrtvého a odešli. … Ale jeden Samařan na své cestě přišel k němu, a když ho uviděl, byl pohnut soucitem.

Lukáš 10,30.33

Pohnut soucitem – nad nějakým těžce zraněným

„Loupežné přepadení v judské pustině – záchrana v poslední chvíli!“ Tak by možná tehdy zněl titulek v jeruzalémských novinách.

Jeden muž sestupuje z Jeruzaléma dolů do Jericha. V horké a liduprázdné krajině je přepaden lupiči. Ti ho oloupili, těžce zranili a nechali ho tam polomrtvého ležet.

Potom kolem něho procházejí postupně dva muži. Ale oni se o tohoto zraněného, jehož život je v nebezpečí, vůbec nestarají. Pak přichází nějaký Samaritán, pohan. Tento Samaritán kolem něho neprochází jako ti dva předchozí, on přerušuje svou cestu, přistupuje blíže a hledí na jeho stav. Je pohnut soucitem – a potom koná: zraněnému obvazuje rány, organizuje transport a platí také účet za péči o něj. Ano, dokonce slibuje, že všechny další náklady, kterých by při péči bylo ještě třeba, uhradí. To je neuvěřitelné!

Ježíš Kristus jedná jako tento Samaritán – viděl, že jsem byl beznadějně ztracen. A tu se Jeho srdce, ruce i nohy daly do pohybu, abych mohl být zachráněn. Přišel pln lásky a milosrdenství na tuto zem, zemřel pro mě na kříži a vrátil se zpět do nebe, aby mně tam připravil místo. Zaplatil můj dluh a slíbil, že se postará o mě i o mou budoucnost. Za to jsem Mu nekonečně vděčný!

Tento příběh, který vyprávěl Ježíš, je v evangeliu podle Lukáše, v kapitole 10, ve verších 30-37.