neděle 24. květen

„Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ta výplň odtrhne, nové od starého, a trhlina se ještě zhorší. A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno ty měchy roztrhne a víno [se vylije] a měchy se zničí. Ale mladé víno [se má dávat] do nových měchů!“

Marek 2,21.22

Myšlenky k Evangeliu podle Marka

Opouštěje otázku, proč se Ježíšovi učedníci nepostí, oznamuje Pán změnu: Přichází něco nového, co se starým nemá nic společného. Dvě všední moudra tehdejší doby nám znázorňují tuto neslučitelnost nového a starého: Starý kus oblečení nelze opravit záplatou z nového sukna, stejně tak se nové víno nemá uchovávat ve starých měších.

Ten starý oděv může být přirovnán ke smlouvě, kterou Bůh uzavřel se Svým lidem, Izraelem. On chtěl Svému lidu žehnat, když budou dodržovat Jeho přikázání. Potom se ale ukázalo, že člověk není vůbec schopen Boží přikázání dodržovat. Na zásadě „skutků“ tedy nikdy nebude moci být před Bohem spravedlivý. Co teď? Spojit dohromady princip skutků a milosti? Ne, trhlina by byla jen horší. Bůh však brzy se Svým lidem uzavře „novou smlouvu“, jejímž základem je Ježíšova smírčí smrt a výsledkem bude bezpodmínečné požehnání pro Izrael.

To nové, co Kristus přináší, tu tedy není k tomu, aby staré opravilo nebo vylepšilo. To nové by také utrpělo škodu, pokud byste chtěli spojit nové a staré tak, jak nám ukazuje podobenství o vínu a měchu. Buď se snažíme konat dobré skutky, abychom byli Bohem přijati (zákon) – na tom ztroskotáme – anebo věříme v Ježíše Krista, který vše dokonal, a stáváme se Božími dětmi (milost).