sobota 23. květen

Neboť tak Bůh miluje svět, že dal [svého] jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Jan 3,16

Jen dvě slova

Na palubě jedné lodi rozdávala nějaká paní letáky o víře v Ježíše Krista. Jeden muž, který také ten leták dostal, se na to krátce zadíval, a když viděl, oč se jedná, s požitkem ho roztrhal na kousky a hodil přes palubu. S jakýmsi zadostiučiněním přitom pozoroval, jak vítr těmi útržky točil dokola, až je donesl do vody.

Když se večer v kajutě svlékal, všiml si maličkého kousku papíru, který zůstal viset na jeho kabátu. Byl to útržek z toho letáčku. Na něm byla k přečtení jen dvě slova: Na jedné straně stálo „Bůh“ a na druhé „věčnost“. Jen tato dvě slova – která mu však bránila usnout! Stále znovu se mu honila hlavou. Vypil skleničku koňaku, aby se uklidnil, ale ani to mu nepomohlo.

„Bůh“ – s Ním musel jako každý člověk počítat, ať chtěl nebo nechtěl.

„Věčnost“ – jak hrozivé slovo! Jak krátký byl život, který měl ještě prožít, ve srovnání s věčností! Oné noci se mu stalo jasným, že tuto otázku nemůže jen tak dát stranou.

Po té události na lodi tato dvě slova ještě nějakou dobu trápila svědomí tohoto muže. Pak jednoho dne vyslechl evangelium o Ježíši Kristu, který přišel na tuto zemi, aby hříšné lidi smířil se svatým Bohem a dal jim věčný život. Vírou toto dobré poselství přijal, nalezl pokoj pro své svědomí i radost pro své srdce.