úterý 19. květen

Bude to snad dobré, až vás prověří, jestliže ho chcete podvádět, jako se podvádí člověk?

Jób 13,9

Rostlina klame hnojníka

Lidé klamou lidi – a dokonce se pokoušejí oklamat i samého Boha. To se děje docela vědomě. Zvířata následují svůj instinkt, ale lze u nich pozorovat i oklamávající manévry: Dovedou splynout se svým okolím tak, že je velmi nesnadné si jich vůbec všimnout. Bůh stvořil některý hmyz tak, že se velmi podobá jinému druhu. Tím dovedou živočichové klamat jiné živočichy.

Dokonce i rostliny umí dokonale „klamat“: Semena keřů jsou častokrát šířena skrze drobné hlodavce, kteří jejich semena nebo oříšky sbírají a zahrabávají. Vědci objevili v jižní Africe keř, který plodí ořechy šířící kolem sebe pronikavý zápach. Domorodí hlodavci těmito tvrdými semeny opovrhují, propadá jim jen hnojník.

Hnojník si tyto páchnoucí oříšky plete s trusem jedné malé antilopy, z něhož vyrábí kuličky, do kterých pak klade svá vajíčka. S velkou námahou valí tedy ty oříšky, které se tvarem i zápachem podobají trusu, aby je uložil v podzemí – „podvodu“ si všimne až tehdy, když se do nich snaží uložit svá vajíčka, ale oříšky jsou na to příliš tvrdé. Té rostlině se tak daří zabít dvě mouchy jednou ranou: oříšky jsou bezpečně v půdě a nemohou tak být snědeny jinými živočichy – a dojde-li někdy k nějakému požáru v buši, tu rostlina sice zemře, ale její semeno přežije a může pak vzklíčit.

Skutečně: zvířata i lidé mohou být oklamáni – Bůh však nikdy. O Něm je v Písmu řečeno: „S ním je moc a obezřetnost, jemu patří svedený i svůdce.“ (Jób 12,16)