pondělí 18. květen

Potom je [Ježíš] vyvedl až k Betanii, zvedl své ruce a požehnal jim. A stalo se, když jim žehnal, že se od nich vzdálil [a byl nesen vzhůru do nebe].

Lukáš 24,50.51

Žehnající ruce

Od té chvíle, co Ježíš vstal z mrtvých, uplynulo 40 dní. Mezitím se ukázal více než 500 věřícím. Dnes však nastal den rozloučení. Ježíš vede Své učedníky do Betanie. Proč s nimi nezůstává v Jeruzalémě? Jeruzalém je město, které Ho zavrhlo. Naopak v Betanii byl vždy srdečně vítán. Obzvláště v domě Marty, Marie a Lazara. Je tedy divné, že Ježíš chce ty poslední okamžiky na zemi trávit právě u těch, kteří Ho z celého srdce milují?

Pak pozvedá Své ruce a naposledy Svým učedníkům žehná. Oni s Ním putovali tři roky. Mnohé s Ním zažili a mnoho se od Něho také naučili. Často Mu svým sobectvím a nedostatkem porozumění působili útrapy. A nakonec Ho všichni opustili a jeden Ho dokonce třikrát zapřel. O tom však už teď není řeč.

Žehnající ruce jejich Pána, které pro ně byly při ukřižování probodnuty, jsou tím posledním, co z Něho viděli. Oblak Ho od nich nese do nebe. Jak hluboce se jim tento obraz vtiskl do srdcí!

Od té chvíle je Ježíš v nebi u Svého Otce. Ten kdo v Něho dnes uvěří, ačkoli Jej ještě nikdy neviděl, Ho smí z celého srdce milovat a rovněž vědět: Pán Ježíš mě vidí a zná celý můj život. On se o mě zajímá a vždy je mi na blízku. A On brzy opět přijde z nebe, aby všechny Boží děti vzal s sebou na to nádherné místo, kde nyní je.