neděle 17. květen

Janovi učedníci a farizeové se právě postili. I přijdou k němu a říkají: „Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?“ Ježíš jim řekl: „Mohou se svatebčané postit, když je ženich s nimi? Dokud mají ženicha s sebou, nemohou se postit. Přijdou však dny, kdy jim bude ženich odebrán, a tehdy v onen den se budou postit.“

Marek 2,18–20

Myšlenky k Evangeliu podle Marka

Když Ježíš uléhal s celníky a hříšníky ke stolu, stěžovali si na Něho farizeové u Jeho učedníků, nyní si stěžují Jemu na Jeho učedníky. Zjevně jim chybí odvaha promluvit si z očí do očí. Tento neupřímný způsob – slídit po zdánlivých pochybeních, je velmi rozšířený. Chtějme se před ním střežit!

Otázka, o kterou zde jde, se týká půstu, který je u farizeů nedílnou součástí jejich náboženského života. I když pro to ani ve Starém ani v Novém zákoně nenalézáme výslovný příkaz, bývalo v Bibli významné dočasné zdržení se od pokrmů a nápojů různých osob. Smyslem je držet si odstup od přirozených vlivů, tak aby bylo možno se cele soustředit na duchovní věci. Půst často vyjadřuje zármutek srdce.

Na otázku, proč se Ježíšovi učedníci navzdory očekávání nepostí, dává Pán odpověď v přirovnání. V něm se představuje jako ženich: Mesiáš je nyní se Svým lidem – není to důvod k radosti? V Jeho společnosti již dále není žádný důvod k půstu.

Přítomnost Mesiáše je však pouze dočasná. On bude zase „odebrán“ – to jasně nasvědčuje na nenadálou tragédii: Ježíš zemře.