pondělí 11. květen

Cožpak není mé slovo jako oheň, je Hospodinův výrok, a jako kladivo, které tříští skálu?

Jeremjáš 23,29

Vždyť jste se znovu narodili ne z pomíjitelného semene, nýbrž z nepomíjitelného, skrze živé a [na věčnost] zůstávající slovo Boží.

1. Petr. 1,23

Ukradená Bible

Společně s jedním kumpánem jsem vedl velmi povrchní život. Účastnil jsem se každého vyražení a užíval si toho, že nemusím pracovat. Bohatý jsem sice nebyl, ale můj bohatý přítel vše zaplatil, takže se mi vedlo celkem dobře. Bibli, kterou jsem dostal, jsem nechával nedbale ležet a mrzačil ji tím, že jsem z ní vytrhával list za listem, abych si ubalil cigaretu. Jednoho dne se však ztratila. Můj kumpán pak se mnou přerušil kontakt a s mým lenošným životem byl najednou konec.

O nějaký čas později jsem ještě jednou vyhledal svého dřívějšího kumpána. A ten mi řekl toto: „Něco ti musím povědět: Tvá Bible odešla se mnou! Jednoho dne, když jsem se u tebe zastavil, jsi nebyl doma. Tu jsem popadl první knihu, která mi padla do ruky: tvou Bibli. Otevřel jsem ji a četl: ‚Pojďte ke mně všichni, kteří těžce pracujete a jste přetíženi, a já vám dám odpočinek.‘ (Matouš 11,28) Ta slova se mě dotkla natolik, že jsem chtěl ve čtení pokračovat dále. A tak jsem si prostě tvou Bibli vzal s sebou.“

Jakou knihu jsem v ní ale objevil! Bible mi ukázala, že jsem byl hříšník před Bohem, člověk obtížený vinou, který potřeboval pokoj. Ten pokoj jsem našel u Ježíše. On je teď mým Zachráncem. Nyní jsem šťastný člověk. Prosím tě však o odpuštění toho, že jsem ti ukradl Bibli.“

Po tomto zážitku jsem Bibli začal číst také já. A netrvalo to dlouho a našel jsem Spasitele, kterého jsem potřeboval i já: Ježíše Krista.