neděle 10. květen

A když Ježíš stoloval v jeho domě [celníka Léviho], mnozí celníci a hříšníci stolovali spolu s Ježíšem a jeho učedníky, neboť jich bylo mnoho a následovali ho. Když učitelé Zákona z farizeů viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: „Jak to, že jí [a pije] s celníky a hříšníky?“ Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: „Lékaře nepotřebují zdraví, nýbrž nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné.“

Marek 2,15–17

Myšlenky k Evangeliu podle Marka

Celník Lévi se nechal povolat k následování Ježíše. Očividně své rozhodnutí dobře promyslel. A ačkoli od této chvíle už jeho příjem nebude srovnatelný s tím dřívějším, je Lévi přesto vděčný a šťastný – tak vděčný, že svému Pánu dělá „velkou hostinu“, a tak šťastný, že na ni pozve své staré přátele a známé. Místo vysedávání a vybírání peněz v celnici teď štědře rozdává. Především si však přeje, aby jeho hosté poznali požehnání, které nalezl v Ježíši Kristu.

Učitelé Zákona a farizeové jsou ale nad Ježíšovým chováním pobouřeni. Podle jejich chápání se člověk skrze společenství s těmito hříšnými lidmi stává v náboženském smyslu nečistým. A tak se Ho pokoušejí u jeho učedníků zdiskreditovat. Přitom se vyhýbají i tomu, aby vzali Jeho jméno do úst – tak pohrdavě s Ním jednají. Jak jsou pyšní a samospravedliví, jak nemilosrdní! Cítí se silní a zdraví, proto si s Boží zachraňující milostí nedokážou nijak poradit.

Toleruje snad Bůh hříchy, když všem lidem nabízí svou milost? Nikoliv, On hříchy nenávidí! Ty musely být smířeny. Proto Boží Syn zemřel na Kříži Golgoty (viz Římanům 8,3). Avšak jak těžké nám přijde uznat to, že jsme hříšníci a potřebujeme záchranu.