pátek 8. květen

Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář; podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl.

Jakub 1,23.24

Zrcadlo Božího slova

Mám zpoždění … rychle obléknout bundu … kde je můj klíček od auta? … Krátký kontrolní pohled do zrcadla … a už jsem z domu venku. Jakubův list přirovnává poslouchání Božího slova, které nevede k nějakému skutku, k letmému pohledu do zrcadla.

Je jasné, že když chci vědět, jak vypadám, tak se musím podívat do zrcadla. A stejně tak si musím nejdříve přečíst Bibli – jinak nebudu vědět, kdo jsem. Bez zrcadla Božího slova sám sebe poznat nemohu – ani při nejdůkladnějším sebepozorování. Poznám především svůj hřích, protože Bible mě postaví do Božího světla. Bůh mě tím však nechce dohnat k zoufalství, nýbrž staví mě do Svého světla, protože mě miluje a chce mě zachránit.

A když Ježíše již jako svého Zachránce znám a chci s Ním žít, potom bych tím více času měl věnovat pravidelnému a pozornému čtení své Bible. Poněvadž jsem-li připraven Boha slyšet a uposlechnout, zakusím, jak mě síla Božího slova zachovává a proměňuje. Avšak k tomu musím Bibli důkladně číst a prosit Boha, aby mi ukázal to, co mi chce říci On. Tímto způsobem pak budu činitelem slova: Slyším, zachovávám, a to, co jsem pochopil, určuje mé činy.

Nakonec ještě jedna úplně jiná otázka: Čemu věnuji více pozornosti: zrcadlu nebo Bibli?