úterý 5. květen

Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou.

Žalm 19,2

Bůh mluví skrze stvoření

Bůh není od nás lidí daleko. On se před námi neskrývá (jak mnozí tvrdí), ne, my Ho můžeme poznávat. Protože On k nám mluví – a to skrze Svá stvoření.

David, básník tohoto žalmu, říká, když myslí na hvězdný svět: „Nebesa vypravují o Boží slávě.“ My dnes o vesmíru víme mnohem více než tenkrát on: Vidíme miliardy galaxií s miliardami hvězd, mnohé z nich jsou větší než naše slunce; vzdálenosti počítáme ve světelných letech, ale jen stěží si dokážeme tento prostor představit; naše teleskopy jsou čím dál lepší a naše vesmírné sondy létají stále dále.

Zjišťujeme, že Země a Sluneční soustava je chytře sestavena a přizpůsobena právě nám lidem: Naše Země leží přímo v „zeleném pásu Slunce“ a naše Sluneční soustava v „galaktickém pásu života naši galaxie“ – a pouze tam se zdá být možný život podle našich představ. To vše jen ukazuje na to, že vesmír stvořil Bůh, a také na to, že nás a naši planetu tam umístil právě On.

Ačkoli příroda netvoří žádná slova – přece jen k nám mluví a vypráví. Proto také Pavel mohl později napsat: „Jeho [Boží] věčnou moc a božství, ačkoli jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o Jeho díle, takže jsou bez výmluvy.“ (Římanům 1,20)

Ano, Bůh může být pozorován ve Svém stvoření. I v takovém případě, kdy lidé žádnou Bibli nemají (nebo v ní nečtou) – mají přírodu, skrze kterou k nim Bůh hovoří. Proto tedy, až jednou budou stát před Bohem, budou bez výmluvy: Mohli poznat Boží velikost a moc, mohli Ho ctít, mohli se ptát na Jeho vůli!