čtvrtek 30. duben

Setřel jsem jako oblak tvá přestoupení a jako mračno tvé hříchy.

Izajáš 44,22

Prominutí dluhu

Jednoho rána nechal statkář ve vesnici, která náležela k jeho pozemkům, vyvěsit plakát. Obyvatelé vesnice tam s údivem četli: „Každému, kdo ke mně dnes před polednem dorazí s úplným seznamem svých dluhů, budou mu dluhy odpuštěny.“

Plakát ve vsi způsobil pozdvižení. Mnozí o tom ale pochybovali. Jiní si z toho dělali legraci. V průběhu dopoledne se počet lidí před plakátem stále zvětšoval, nikdo si však netroufl k statkáři jít – z obavy, že se jim vysměje. Kolem 11. hodiny se přece jen někdo odhodlal, ačkoli se mu lidé smáli. Statkář ho přijal a potvrdil mu, že je od všech svých dluhů vůči němu zproštěn. Potom ho uvedl do vedlejší místnosti a čekal až do poledne.

Venku se zatím velmi spekulovalo, zda statkář svůj slib dodržel. V poledne vychází dluhů zproštěný muž radostně ven. Mnozí se pak pokoušeli rovněž obdržet odpuštění svých dluhů. Na to však už bylo příliš pozdě.

Tento příběh nás upomíná na dluh, který má každý člověk vůči svému Stvořiteli: dluh v podobě hříchů. My nejsme s to dluh splatit. Bůh nám však nabízí jejich odpuštění pro víru v Krista, aniž by k tomu kohokoliv nutil.

Ta správná chvíle, obdržet úplné Boží odpuštění, je právě dnes a teď! Mnoho lidí žel tuto nabídku nepřijímá. Proč? Možná proto, že jim přijde zatěžko, vzít Boha za slovo, důvěřovat Mu a vzepřít se mínění druhých a přes posměch se Jemu svěřit.

„Hle, nyní je nanejvýš vítaný čas, hle, nyní je den záchrany.“ (2. Korintským 6,2)