středa 29. duben

Hospodin pak řekl: Dobře jsem viděl soužení svého lidu, který je v Egyptě.

Exodus 3,7

Rána biblických rozměrů

Jak pozoruhodné, že si lidé rádi vypomáhají Biblí, když se něco stává palčivým. Například jeden politik označil koronavirovou pandemii za „ránu biblických rozměrů“. Následně vystaven extrémní kritice se bránil slovy: „Nejsem ani faraon, který utlačuje, ani Mojžíš, který osvobozuje.“

Pohleďme zpět do starověkého Egypta. Izraelský lid tam vzdychá pod faraonovým otroctvím. Situace se stává nesnesitelnou. Izraelité volají k Bohu a prosí o záchranu. Bůh je slyší a povolává Mojžíše, aby vyvedl lid z Egypta. Farao se však zpěčuje nechat lid odejít, neboť se za žádných okolností nechce vzdát levné pracovní síly. A tak musí zasáhnout Bůh: A sesílá na Egypt deset soudných ran, jednu po druhé a jednu horší než druhou. Tolik v krátkosti biblické vylíčení.

Není do očí bijící, že tu politik vůbec nezmínil Boha? A přitom přece Bůh hraje v egyptských ranách rozhodující roli. Mojžíš sám izraelský lid zachránit nemohl, nýbrž jedině Bůh Svým mocným zásahem.

Zeptejme se tedy sami sebe:

• Voláme v tísni ještě k Bohu nebo se Mu vědomě vyhýbáme?
• Víme to, že bez Boha jsme naprosto ztraceni?
• Jdeme k Bohu Zachránci, který nás chce zachránit?

Bůh tehdy chtěl těmito ranami přivést faraona k přehodnocení. Také v dnešní době k nám Bůh mluví a někdy velmi vážně. A co my na to? Zatvrdíme se tak jako farao? Nebo se Bohu otevřeme, a vyznáme Mu svou vinu a s vděčností přijmeme Jeho nabídku záchrany v Ježíši Kristu?