středa 22. duben

Vykroužil obzor nad vodní hladinou až po mez světla a temnoty.

Job 26,10 (přeloženo)

Země – geniálně ochráněna

Voda, jak jistě víme, je pro život nezbytně potřebná. Vodu nalézáme na každém místě na Zemi. Mraky ji přinášejí tam, kde má pršet nebo sněžit, někdy ji s sebou přináší i mlha; dokonce i na poušti padá rosa.

Na zemi se v neustálém oběhu nachází zhruba 1,4 miliardy kubických kilometrů vody. Pouze 0,0001 procenta z tohoto objemu je přítomno jako vodní pára v atmosféře. Aby se žádná drahocenná tekutina neztratila, existuje kolem nás jakási vestavěná bariéra proti úniku vodní páry. Když se voda odpařuje a vystupuje do výšky, tak tam zamrzne do formy ledových krystalků a v důsledku své vyšší váhy opět klesá dolů. Tímto způsobem je zabráněno, aby se voda z prostoru země odpařila, a nám je takto zachována planeta s vodou, dobře temperovaná a přátelská k životu.

Navíc tu ještě je atmosféra. Kdyby neexistovala ani zemská atmosféra, ani zemská magnetosféra, byli bychom nepřetržitě rentgenováni, bombardováni slunečním větrem a zasahováni meteority. Život by byl úplně vyhuben a planeta Země by byla sterilizována. Ale taková, jaká je, si to uhání sluneční soustavou nadzvukovou rychlostí, chráněna ozónovou vrstvou a atmosférou.

Musím se přiznat, že mi chybí víra v to, že to všechno se stalo postupně a takto se to zformovalo pouhou náhodou. Tak dokonalá a tak krásná? Ne – Bůh „vykroužil obzor nad vodní hladinou“ a vytvořil obzor a atmosféru Země. A do vesmíru usadil světla „aby oddělovala den od noci a byla na znamení, k určování časů, dnů a let“. A tak společně s Davidem říkám: „Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou.“ (Genesis 1,14; Žalm 19,2)