úterý 21. duben

Otče, zhřešil jsem proti nebi i před tebou. Nejsem již hoden nazývat se tvým synem. … A začali se radovat.

Lukáš 15,21.24

Pokání – Obrácení – Vyznání (3)

Předevčírem šlo o pokání, včera o obrácení. Nyní následuje vyznání. Mladý muž přichází ke svému otci a je jím přijat. Je velkolepé vidět, jak otec přijímá ztraceného syna. – Bůh to hříšníkovi, který k Němu přichází, neztěžuje!

Syn své vyznání vyslovuje a to je nutné. A jak činí své vyznání? Nejprve prosí o odpuštění za to, co převráceného učinil: „zhřešil jsem“, a poté vyznává že „není hoden“. Přiznává tedy: Zhřešil jsem a jsem hříšník. Takovéto vyznání je zapotřebí, abychom vírou přijali Pána Ježíše.

Apoštol Jan k tomu píše: „Jestliže své hříchy vyznáváme, on [Bůh] je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.“ (1. Jan. 1,9) Po našem vyznání nám Bůh zcela odpouští. Toto Boží úplné odpuštění vidíme i v tomto podobenství: Otec nečiní mládence svým nádeníkem, ale chce ho mít u sebe opět jako svého syna. To je mimo jiné potvrzeno také tím, že pro syna má být přineseno to nejlepší roucho, na ruku mu má být dán prsten a na nohy sandály. Otec potom nařizuje, že má být přivedeno a zabito tučné tele, aby byl synův návrat domů oslaven s radostí.

Uvěříme-li v Ježíše Krista tím, že učiníme pokání, obrátíme se k Bohu a vyznáme Mu své hříchy, to nás pak naplní nepopsatelnou radostí. Pak jsme šťastnými lidmi, protože žijeme v obecenství s Bohem, našim Otcem.