pondělí 20. duben

I vstal a přišel ke svému otci.

Lukáš 15,20

Obrátili jste se od model k Bohu, abyste sloužili živému a pravému Bohu.

1. Tesalonickým 1,9

Pokání – Obrácení – Vyznání (2)

Včera jsme viděli, že k víře v Pána Ježíše patří pokání. To je vnitřní změna smýšlení, přehodnocení mínění o Bohu a o sobě samém.

Mladý muž v podobenství o ztraceném synu si po této změně smýšlení předsevzal: „Vstanu, půjdu ke svému otci.“ A u tohoto předsevzetí jen nezůstal, nýbrž ho i uskutečnil. Vstává a jde ke svému otci.

Když Bible mluví o tom, že se člověk má obrátit, tak tím míní právě takovéto doslovné obrácení se k Bohu. Pokání má co činit s naším srdcem: Když činíme pokání, tak v našem srdci již smýšlíme jinak. Obrácení ale proti tomu má co činit s našima nohama. Při obrácení měníme – v přeneseném smyslu slova – směr, kterým se nyní pohybujeme, a to se stává v našem životě také dobře viditelným.

O křesťanech v Tesalonice se říká, že se obrátili od model, aby „sloužili živému a pravému Bohu“. Na tomto příkladu vidíme, co je obrácení. Na jedné straně modly, na druhé straně živý a pravý Bůh. Modlami jsou cíle, přání, zájmy, přátelství nebo věci, ke kterým lne naše srdce, a které nám překáží žít cele pro Boha. – Nyní se však od model odvracím pryč a obracím se k živému a pravému Bohu. Předtím jsem byl na cestě životem, která mě vedla od Boha pryč. Nyní se k Bohu obracím a jdu docela jinou cestou. Dělám skutečný obrat o 180 stupňů. To je obrácení.

(dokončení zítra)