sobota 18. duben

Tu přišel k sobě a řekl: „Jak mnoho nádeníků mého otce má nadbytek chleba, a já zde hynu hladem!“

Lukáš 15,17

Pokání – Obrácení – Vyznání (1)

Jak se může člověk zachránit pro věčnost? Odpověď Bible zní: „Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn“ (Skutky 16,31). Tato víra v Pána Ježíše obsahuje tři body.

V Novém zákoně máme jeden příběh, který nám pomáhá tyto tři pojmy lépe pochopit. Je to podobenství o ztraceném synu: Jeden mladý člověk prosí svého otce, aby mu vyplatil jeho díl majetku, a odchází z domova. Poté co celé své jmění svým rozmařilým životem promrhá, nakonec končí bez finančních prostředků, hladový a opuštěný u vepřů.

Mladý muž pak přece jen přichází „k sobě“: Smýšlí jinak, už nebije kolem sebe, nýbrž ve svém nitru bije sám sebe; činí pokání.

Dříve si myslel: „Tak daleko od mého otce jak jen je to možné, to bude ten nejlepší život – život v klíně luxusu.“ Teď ale sedí u vepřů a najednou smýšlí o svém otci a také o sobě docela jinak. Dříve byly jeho myšlenky asi takové: „Já už to u svého otce déle nevydržím! Jak je mi tu těsno! Potřebuji svobodu! Chci si svůj život užít!“

Nyní si však myslí: „U mého otce to vlastně zase tak špatné nebylo. Nádeníci mého otce se mají dokonce lépe než já tady. Byla to chyba, odejít od mého otce pryč.“

Pokání tedy znamená, že měním mé smýšlení, svůj názor; smýšlím jinak o Bohu a o sobě samém.

(pokračování pozítří)