čtvrtek 16. duben

Když mě budete hledat, naleznete mě, pokud mě budete hledat celým svým srdcem.

Jeremiáš 29,13

Mé otázky mě neopouštěly (1)

Stál jsem před kostelem z pálených cihel. Mé srdce ve mně bušilo. Mám vejít do kostela? Pomůže mi to nalézt odpovědi na mé naléhavé otázky?

Tak jako většina Bengálců jsem byl vychován v islámu. Pětkrát denně jsem se modlil, o Ramadánu jsem se postil a chodil jsem do mešity, mé srdce však zůstalo prázdné. Proč ten neustálý pocit nespokojenosti? Proč mi mé náboženství nepřinášelo žádnou radost? Proč jsem nevěděl i přes svou veškerou disciplínu v modlitbách a postech, zda činím to správné? A proč mě zavrhovali také mí bratři – tak jako toho Josefa, o kterém jsem četl v Bibli? Měl bych tedy vejít do toho kostela nebo raději ne?

Nakonec jsem tam vstoupil. Muž, který právě mluvil, se náhle uprostřed věty odmlčel. Začal mluvit znovu, pak ale opět přestal. Poslouchající si začali mezi sebou šeptat. Potřetí začal pokračovat ve své řeči, krátce na to ale opět ztichl.

„To musí být blázen,“ řekl jsem si a zmateně jsem se vydal na odchod. V okamžiku, když jsem chtěl otevřít dveře, počal ten muž opět mluvit a jeho slova mě zasáhla přímo do srdce.

„Je mi to líto,“ omlouval se, „pokaždé, když začnu mluvit, cítím, že Bůh chce, abych změnil téma: mám mluvit o jednom muži ze Starého zákona jménem Josef, který byl prodán svými bratry.“ Užasle jsem kliku dveří opět pustil. Josef? To byl přece ten muž z Bible, jehož příběh mě tak zaujal! Zvědavě jsem se posadil a poslouchal jsem.

(Závěr zítra)