úterý 14. duben

Lidé, doufejte v něj v každý čas, vylévejte před ním své srdce – Bůh je naše útočiště.

Žalm 62,9

Důvěra přináší pokoj

David byl po mnoho let na útěku před králem Saulem. O tom nám vypráví Bible v První knize Samuelově ve Starém zákoně. Často nevěděl, kde by měl přenocovat, nebo co bude příští den jíst. K tomu se přidávala smutná zkušenost, že nemohl věřit všem lidem.

V této životní situaci se David učil důvěřovat Bohu. Protože ze své vlastní moci ani z pomoci lidí své problémy řešit nedokázal, uchyloval se k Bohu: „Jen u Boha je utišení mé duše; od něj pochází má spása.“ (v. 2)

Ze své zkušenosti s Bohem nám doporučuje: „Lidé, doufejte v něj v každý čas, vylévejte před ním své srdce – Bůh je naše útočiště.“

Tato slova Bible se mi jednou stala obzvláště významnými, když jsem seděl sklíčený v obývacím pokoji a hloubal o problémech v práci. V myšlenkách jsem se točil v kruhu, protože se svou latinou jsem byl v koncích.

Padl jsem na kolena a začal před Bohem vylévat své srdce. Sdělil jsem Mu všechno – nejen těžkost, s kterou jsem se nevypořádal, nýbrž také mé strachy a obavy. Zatímco jsem se takto modlil, upomenul mě Bůh na slova Žalmu: „Dám ti chápání, vyučím tě cestě, kterou máš jít, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.“ (Žalm 32,8) Najednou mi bylo jasné: Bůh má pro mě cestu i tam, kde už nevím, jak dál. S touto myšlenkou se do mého srdce vrátil pokoj.