sobota 11. duben

Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a toho, kdo ke mně přichází, jistě nevyženu ven.

Jan 6,37

Já jsem příliš špatný!

Jako zdravotní sestra v nemocnici jsem při práci ráda mluvila o Ježíši Kristu a Jeho lásce. Jednoho dne mi nějaký pacient řekl: „Ježíš mě nepřijme: Jsem příliš špatný. Ale doufám, že neumřu tak brzy.“

„V to také doufám kvůli vám,“ odvětila jsem, „ale čím dříve dá člověk svůj život s Bohem do pořádku, tím dříve bude naplněn pokojem, který Ježíš dává. Znáte příběh zločince, který byl ukřižován vedle Pána Ježíše Krista?“

V té chvíli vstoupila dovnitř manželka pacienta. Když si všimla, že se její muž necítil dobře, řekla: „Nechci, aby někdo s mým manželem mluvil o náboženství. Nesnáší to.“

Tři dny na to nemocný umřel. Když jsem později potkala jeho syna, řekl mi: „Můj otec by vás byl opět rád viděl, ale má matka byla proti tomu. Vícekrát jsem mu musel předčítat příběh o ukřižovaném zločinci. Nemohl se ho dost naposlouchat. Nedělního rána mi pak řekl: ‚Můj chlapče, teď je vše v pořádku, našel jsem pokoj. Ježíš nesl mé hříchy. Poděkujme Mu společně.‘ Potom se se mnou pomodlil. Krátce nato nás pokojně opustil.“

Znáte tu zprávu o zločinci, který byl s druhým odsouzencem ukřižován společně s Ježíšem? Jeden se Ježíšovi vysmíval, druhý však toho posměvače napomenul a řekl mu: „To se ani Boha nebojíš? Vždyť jsi stejně odsouzený. A my spravedlivě, neboť dostáváme, co si zasluhujeme za své skutky, ale tento nic zlého neudělal.“ A řekl: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“ [Ježíš] mu řekl: „Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji.“ (Lukáš 23,40-43)