úterý 7. duben

Ježíš, který věděl o všem, co se mu má přihodit.

Jan 18,4

Trpět dobrovolně?

Znáte to? Otlouci si dveře u auta nebo se spálit o plech při pečení? To bolí. Již pomyšlení na to je nám nepříjemné, a kdybychom předem věděli, že by se nám to mělo přihodit, udělali bychom vše pro to, abychom se tomu vyhnuli.

Na této zemi však byl jeden člověk, který před sebou dokonce viděl svou smrt. On věděl, že má být zabit – totiž ukřižován Římany. Věděl, že přitom bude znevažován a vysmíván. Věděl, že při Něm nebude nikdo stát a bude zcela opuštěn. Také věděl, že před tím bude bičován a bit do tváře. Věděl, že bude hrozně trápen a že se mnozí při pohledu na Něho budou lekat – „tak nelidsky zohaven bude jeho vzhled“ (Izajáš 52,14).

To všechno se mělo stát, ačkoli On sám „nepravosti neučinil“, i když „chodil dobře čině“ (BK: Izaiáš 53,9; Skutky 10,38).

Ten, který toto nepochopitelné utrpení přicházející na Sebe viděl, byl Ježíš Kristus. On „který věděl o všem, co se mu má přihodit“ přesto šel pevně a odhodlaně dále. Ničím a nikým se od toho nenechal odvrátit, protože Bůh to tak usoudil a protože On chtěl dát „sám sebe jako výkupné za všechny“ (1. Timoteovi 2,6).

Ježíš Kristus nejprve snášel mučení od lidí a potom zástupně za hříchy lidí na kříži vytrpěl Boží trest. On, který byl jediný spravedlivý, nikdy neučinil jediný hřích „jednou provždy trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby vás přivedl k Bohu“ (1. Petrův 3,18).

Jak dobře, že to učinil! Neboť každý, kdo v Něho věří, obdrží věčný život a má k očekávání slavnou budoucnost s Bohem v nebi.