neděle 5. duben

Ježíš mu přísně domluvil a hned ho poslal pryč. Řekl mu: „Hleď, abys nikomu nic neřekl! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co nařídil Mojžíš, jim na svědectví.“ On však vyšel a začal to velice rozhlašovat a rozšiřovat, takže Ježíš již nemohl veřejně vstoupit do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A přicházeli k němu odevšad.

Marek 1,43–45

Myšlenky k Evangeliu podle Marka

Ježíš očistil jednoho muže od malomocenství. Jaká senzace! Vždyť tato nemoc byla tehdy považována za nevyléčitelnou. Ale Ježíš přesto nechce, aby se zpráva o tomto uzdravení rozšířila jako lavina, naopak – klade velký důraz na to, aby tato věc nebyla všude známa. Uzdravený se měl ukázat pouze knězi a přinést oběť, která je nařízena v Mojžíšově Zákoně.

Samotní kněží nikdy nějakého člověka nemohli uzdravit; to může jen Bůh. Oni mohou jen potvrdit, že Bůh ve Své milosti učinil div. Nyní však měli poznat, že Bůh je mezi nimi – v Osobě Ježíše.

Co však činí ten uzdravený? Místo aby mlčel, všude rozhlašuje, co se s ním stalo. Jistě je naplněn radostí tak, že svému srdci dává volný průchod. Není ale svému Zachránci dlužen poslušnost?

Jak mnoho pozornosti a zájmu na sebe dokáže zázračné uzdravení přitáhnout! Ježíš naproti tomu hledá duchovní účinky, jako jsou poslušnost a věrnost. Existují moderní hnutí, ve kterých se zázrační léčitelé starají o velký rozruch, ačkoliv jejich údajná „uzdravení“ nejsou srovnatelná s uzdraveními našeho Pána. A také se na rozdíl od Pána Ježíše nevyhýbají nadšení a obdivu davů, naopak se zdá, že si je spíše užívají.