čtvrtek 2. duben

Boží trpělivost ve dnech Noemových vyčkávala, zatímco byl stavěn koráb, v němž jen několik, to jest osm duší, bylo zachráněno skrze vodu.

1. Petr. 3,20

Poslední šance

Noe pracoval na korábu dlouhých 120 let. Potom přišel významný den, kdy Bůh dal Noemu pokyn, aby se svou rodinou vešel do korábu. Za sedm dní mělo přijít pustošivé množství vody, které mělo zničit veškerý život na zemi. Noe vstoupil sedmý den do archy (Genesis 7,1-13).

Co se událo v těch sedmi dnech? Je možno si dobře představit, že v tomto krátkém časovém období byla k Noemu Boží rukou přiváděna zvířata, která potom vzal s sebou do archy. Jak velkolepá podívaná to musela být! Noe možná při této zvláštní příležitosti ještě jednou naléhavě varoval své krajany, že je před nimi soud.

Ale lidé jeho volání ignorovali. A tak si i tuto poslední šanci nechali jednoduše uniknout. Jedli a pili a na Noeho, který byl v jejich očích fantasta, nedbali (Lukáš 17,27). Potom však nastal sedmý den a Bůh za Noem zavřel koráb. Ve stoupající povodni možná bylo slyšet hlasité volání o pomoc. Někteří možná tloukli na archu a zoufale prosili, aby byli ještě vpuštěni dovnitř. Avšak marně. Doba „Boží shovívavosti“ skončila. Bylo už příliš pozdě!

Také i nynější doba milosti jednou skončí: „Pán neotálí s naplněním svého zaslíbení, jak si někteří myslí, nýbrž je k vám shovívavý, nechtěje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.“ (2. Petr. 3,9) – Potom budou dveře ke spasení uzavřené – navždy (viz Matouš 25,10-12)! A proto: Nechte se zachránit ještě dnes, dříve než bude navždy pozdě!