úterý 31. březen

Jestliže ti nějak uškodil nebo je ti něco dlužen, přičti to na můj účet. Já Pavel jsem to napsal vlastní rukou: já to nahradím.

Filemonovi 18.19

Dopis Filemonovi

Žádný z dopisů v Novém zákoně není tak osobní, tak privátní jako tento. V ostatních dopisech Pavel rozvíjí křesťanské učení, zde však nám dává příklad praktické a živé křesťanské lásky. Pavel psal tento dopis pravděpodobně kolem roku 61/62 po Kr. současně s dopisem Koloským, neboť v obou dopisech zmiňuje své uvěznění a vyřizuje pozdravy od týchž přátel.

Filemon, věřící pán domu, má otroka, který ho poškodil, pravděpodobně ho okradl a potom uprchl. Na svém útěku potkává Apoštola Pavla a díky němu se obrací k Bohu. Pavel, toho času vězeň v Římě, by si chtěl otroka raději nechat u sebe, protože by mu mohl být dobře užitečný. Ale bez Filemonova svolení to nechce učinit. A tak posílá toho nyní věřícího otroka zpět k Filemonovi a s sebou mu dává tento dopis. Když se v té době vrátil uprchlý otrok ke svému pánovi, byl to pak často jeho rozsudek smrti.

Pavel Filemonovi připomíná, že nyní jsou oba – pán i otrok, věřící a oba zakusili odpuštění od Boha. A přeje si, aby Filemon toto odpuštění a lásku nyní také žil – a právě vůči tomu, který ho poškodil a urazil. Píše mu: „Jestliže ti nějak uškodil …, přičti to na můj účet. … já to nahradím.“ Prostě velkolepé! Pavel jde svým vlastním příkladem napřed – a motivuje tak Filemona, k odpovědi skutečné křesťanské lásky. Jak se v tom podobá Kristu, svému Pánu, který také ještě dnes říká: Pokud ti někdo učinil nepravost …, bylo to připsáno mně …, já jsem to zaplatil!