čtvrtek 26. březen

Opovržený a lidmi zavržený, muž bolestí, který znal nemoci; jako někdo, před nímž člověk skryje tvář – všemi opovržený, takže jsme si ho nevážili.

Izajáš 53,3

Opovržen všemi – kvůli mně!

V jednom malém městě je vyhlášen požární poplach. Když hasiči přijíždí, je již celý dům v plamenech. Tu se v jednom okně objevuje malý chlapec. Matka už chce v panice vběhnout do domu, aby ho zachránila, ale je zadržena.

Jeden z hasičů si rychle razí cestu skrze plameny přímo k chlapci. Na zpáteční cestě, když proniká tím mořem plamenů, chrání chlapce svou vlastní bundou, aby ho zachránil – avšak zachránce sám si odnáší těžké popáleniny. Když se jeho jizvy o pár měsíců později zahojí, už je k nepoznání, jak je jimi znetvořený.

Čas plyne, sousedé se mění, požár je zapomenut. Když děti potkávají toho muže, znetvořeného jizvami, utíkají pryč, protože z něj mají strach. O něco později se osmělí a vysmívají se mu a zlobí ho. Vysmívá se mu i chlapec, kterého tenkrát zachránil. Když se o tom doslechnou jeho rodiče, jsou tím šokováni, neboť na ten hrdinský čin od té doby nezapomněli. Využívají příležitosti a svému synovi vyprávějí příběh o jeho záchraně a o tom, proč je tvář toho muže tak znetvořena. Chlapec pochopil, že jeho zachránce byl znetvořen kvůli němu, když pro něj riskoval svůj život.

Ježíš Kristus byl opovrhován, vysmíván, popliván, bičován, ukřižován. Zemřel. Proč? Protože mě chtěl zachránit! Byl bodnut pro mé přestupky, byl ubit pro mé nespravedlnosti, a na Něho dolehl trest pro můj pokoj (v. 5). Neměl bych Mu být za to vděčný a milovat Jej?