neděle 22. březen

Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel ven; odešel na opuštěné místo a tam se modlil. Šimon a ti, kteří byli s ním, se pustili spěšně za ním. Když ho našli, řekli mu: „Všichni tě hledají.“ Říká jim: „Pojďme jinam, do sousedních městeček, abych i tam hlásal evangelium, neboť kvůli tomu jsem vyšel.“ A hlásal evangelium v jejich synagogách po celé Galileji a vyháněl démony.

Marek 1,35–39

Myšlenky k Evangeliu podle Marka

A ačkoli má Ježíš za sebou dlouhý a namáhavý den, neboť večer k Němu přišlo mnoho nemocných a démonizovaných, následujícího rána brzy vstává, aby se ještě za tmy modlil. Nerušený čas s Bohem v tichu si nenechá vzít. Pěstuje pravidelný důvěrný styk se svým nebeským Otcem. Starý zákon nám oznamuje: „Panovník Hospodin mi dal jazyk učedníků, abych uměl unaveného podpírat slovem; ráno co ráno mi probouzí uši, abych slyšel jako učedníci.“ (Izajáš 50,4) Jestliže sám Boží Syn se tak uchyloval do ústraní, aby byl o samotě s Bohem, předtím než se začal věnovat své denní práci – nemáme to mnohem více zapotřebí my – vyhledat ticho, abychom si četli v Bibli a modlili se? Jen skrze hluboký vztah k Bohu se může zdařit náš vlastní život a můžeme být pro druhé k požehnání.

A ještě něco se zde můžeme od Pána Ježíše naučit: Jemu nezáleží na popularitě; On ji dokonce odmítá. Učedníci si možná mysleli, že drahocenný čas není vhodně využit. Když Ho přece všichni hledají, tak by měl působit i nadále k požehnání mnoha lidí. Ale nikoliv, On tu jako dokonalý Boží Služebník není, aby byl oblíbený, nýbrž aby činil Boží vůli. Je čas jít dále, a ještě posloužit dalším lidem.