středa 4. březen

Ať ničema … se navrátí k Hospodinu, a on se nad ním slituje – k našemu Bohu, protože je připraven mnoho odpustit.

Izajáš 55,7

Bohatý v odpouštění

Unaven přicházím z práce na zastávku autobusu. Tu vidím, že tam je policií prohledáván nějaký muž. S nataženýma rukama se opírá o policejní auto, když je policistou šacován. Ale co to? Nevěřím svým očím! Najednou ten muž udeří policistu do brady a utíká pryč. Policista padá na zem, rychle však opět vstává a dává se do pronásledování. Uprchlík běží napříč přes ulici a pak na nádraží. Chce uniknout přes kolejiště. Nepočítal však s pracovníkem dráhy, který stál za jedním vagonem. Tím jeho únik skončil …

Nevede se ti snad podobně, když se pokoušíš unikat před Bohem? Možná jsi ve svém životě učinil věci, které nemá nikdo vědět. Skrýváš je, ale dobře víš, že to či ono není v pořádku. Tvé svědomí tě obžalovává. Jak dlouho už utíkáš? Před lidmi můžeme něco utajit. Bůh však vidí do našeho nitra. On nás však nechce zatknout, nýbrž osvobodit! On chce, abychom se zastavili a vyznali Mu své hříchy.

„Hledejte Hospodina, dokud se dává najít, volejte ho, dokud je blízko. Ať ničema opustí svou cestu a zlý člověk své úmysly, ať se navrátí k Hospodinu, a on se nad ním slituje – k našemu Bohu, protože je připraven mnoho odpustit.“ (Izajáš 55,6.7)

Bůh je bohatý v odpouštění! Jak podivuhodné! On nám odpustit chce. My však k Němu musíme přijít a upřímně Mu vyznat naše hříchy.