sobota 21. únor

V něm byl život a ten život byl světlo lidí.

Ježíš k nim opět promluvil: „Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

Jan 1,4; 8,12

Světlo v temnosti

Během naší cesty po Peru jsme navštívili jednu z mnoha jeskyní, které je možné všude v horách nalézt. Všichni jsme byli vybaveni čelovkami. Průvodce šel před námi a ukazoval nám různé skalní útvary. I když byl jeho výklad zajímavý, temnota nás po nějakém čase téměř tížila. Jak spokojeni jsme byli, když jsme opět vyšli na denní světlo.

Tento zážitek mi znova připomněl, jak tísnivá je duchovní temnota. Žijeme v bezbožném světě, který je zatemněn hříchem. Jak potřebujeme světlo, které by vypudilo noc z našich životů! Tím světlem je Pán Ježíš Kristus, Boží Syn. On sám řekl: „Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.“ (Jan 12,46)

Když Ježíši Kristu otevřeme naše srdce a necháme Jej v našem životě svítit jako světlo, tak si také všímáme, že Božímu měřítku je dalece vzdálen nejen svět, nýbrž že také při nás se nahromadilo mnoho nečistoty. Všechno převrácené, vše nepravé přichází na světlo. Z toho nemáme radost. Nyní jsou tu dvě možnosti:

Buď ve svém životě uděláme pořádek, tím že Bohu svoje hříchy patřičně vyznáme. On nám je potom odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

Nebo se světlu uzavřeme, tím že se od Ježíše Krista odvrátíme. V tom případě však temnota v našem životě zůstane nadále.