čtvrtek 19. únor

Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje.

Jakub 1,6

Vyslyšení modliteb – Ve smrtelném nebezpečí

Hudson Taylor (1832–1905) byl jedním z prvních misionářů, který procestoval Čínu, aby tam rozšířil křesťanskou zvěst. Na svých cestách zažil mnoho, ale na jeden zážitek nikdy nezapomene. Vítr po několik dní stále více ustával a plachetnici, na které se Taylor nacházel, již nebylo možno kormidlovat. Bezmocně plula k nějakému malému ostrůvku. Již se šířila panika a také Taylor stál znepokojen u zábradlí. Kapitán k němu přistoupil a zeptal se, ukazujíc na ten ostrov: „Víte, co tam žije za lidi?“ Taylor zavrtěl hlavou. „Kanibalové!“ zvolal kapitán. „Lidožrouti! Ti neznají žádnou milost!“ A skutečně: Již brzy bylo možné na pobřeží pozorovat domorodce, jak se pilně připravují, aby cizincům připravili strašlivé přijetí. „Vy přece věříte v Boha,“ pokračoval kapitán. „Modlete se k Němu! Protože jestli nám nepomůže vaše modlitba, pak jsme ztraceni!“

„Ano, chci se modlit – ale pouze pod jednou podmínkou: Nechte okamžitě vytáhnout všechny plachty, aby byl zachycen vítr, který Bůh sešle!“ – „ To ode mě nemůžete chtít!“ rozhořčil se kapitán. „Nechci ze sebe před svými lidmi udělat blázna! Vždyť pro nějakou změnu počasí není ani ten nejmenší náznak!“ – „Ale bez víry nelze nic dělat,“ odvětil Taylor a odvrátil se.

Loď se přibližovala stále více k pobřeží. Kapitán přecházel zoufale sem tam. Nakonec se rozhodl nechat ty plachty přece jen vytáhnout. Taylor okamžitě odešel do své kabiny, aby se modlil. Hlasitě a vytrvale volal k Bohu, aby seslal zachraňující vítr. Najednou slyšel zatlouci na dveře. Venku stál kapitán a volal: „Ještě stále se modlíte za vítr? Tak slyšte – máme ho více než dost!“ Teď byli zachráněni a děkovali Bohu za Jeho pomoc!