pátek 13. únor

Moje záchrana však zůstane navěky… Slyšte mne!

Izajáš 51,6.7

Hledět smrti do tváře

Exploze byla tak silná, že se celá městská část otřásla. Vzpomínám si na třesk exploze a na neodolatelnou sílu, která mnou mrštila na podlahu … Vědomí jsem se opět nabyl až v nemocnici. Kůže na mé hlavě byla plná skleněných střípků, byl jsem silně otupělý a oslabený. To neštěstí se událo v Belfastu, když v jedné dodávce explodovala bomba. Já jsem zůstal naživu a prakticky nezraněný, ale obětí na životech bylo mnoho! Pochopil jsem, že smrti jsem unikl jen o vlásek. Na jedné straně jsem byl zděšený, ale na druhé straně jsem žádný strach nepociťoval. To spočívalo v tom, že jsem si byl absolutně jistý: Kdybych byl býval zemřel, všechno by pro mě bylo v pořádku. Pak bych už teď byl u Krista v nebi. A to mi dávalo hluboký pokoj do srdce.

Nikomu nepřeji dostat se tak blízko k smrti. Jsem si však jistý, že takováto zkušenost může být i užitečná. Znovu si srovnat vlastní priority a soustředit se na zásadní otázky: Jakou kotvu mám pro věčnost? Jakou cenu má můj život ve světle věčnosti?

Přečtěte si některá přesvědčení věřících mužů z Bible, která s nimi také sdílím:

„Ale já vím, že můj vykupitel žije a … ze svého těla uvidím Boha.“ (Jób 19,25.26) „Víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolu působí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí.“ (Římanům 8,28) „Vím, že dokážeš cokoliv a žádný plán pro tebe není nemožný.“ (Jób 42,2) „Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on je mocen ochránit to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne.“ (2. Timoteovi 1,12)

J. S.