čtvrtek 12. únor

Pouze o mně slýchávali, že „ten, který nás kdysi pronásledoval, zvěstuje nyní víru, kterou kdysi ničil“, a slavili kvůli mně Boha.

Galatským 1,23.24

Jen Bible mění život

Elie Wiesel (1928–2016) byl Žid přeživší holocaust a byl toho názoru, „že pouze vzdělání dává naději, že toto již nikdy nenastane“. Zabránit zlu však není otázka vzdělání, neboť vzdělanost ještě nikdy neučinila nikoho milujícím, ohleduplným a méně sobeckým.

Marcel Reich-Ranicki (1920–2013) byl rovněž Žid, který přežil holocaust. Byl nejpopulárnějším, nejvíce argumentujícím a nejkontroverznějším literárním kritikem Německa. Ve své autobiografii mluví o užitku hudby, avšak konstatuje: „Čeho dosáhli Mozart a Schubert? Mohli změnit svět?“ Přiznává, že nikdy neočekával, že by literatura mohla člověka vychovávat a měnit svět. A k tomu uvádí: Zabránily Shakespearovy tragédie a historky jen jedné jediné vraždě? Zamezil alespoň Lessingův Nathan v 18. století stále rostoucímu antisemitismu? Učinila Goethova Iphigenie lidi humánnější, stal se alespoň jeden jedinec po přečtení jeho básní ušlechtilým, užitečným a dobrým?“ On sám nikdy netvrdil, že by literatura měla pedagogickou funkci a nedokázal si představit, že existuje literatura, která změní svět.

Jen evangelium, ta dobrá zpráva, kterou Bůh dává zvěstovat, proměňuje lidi. Tu se stává – viz verš pro dnešek – z jednoho pronásledovatele a hubitele víry její zvěstovatel; tu se stává z toho největšího hříšníka vzor a nepřátelé se stávají „svatými a věrnými bratry“. Jaká to změna, jaký to zázrak! (1. Timoteovi 1,15.16; Koloským 1,2.21)