sobota 7. únor

Ale nyní odložte to všechno: hněv, vztek, špatnost, rouhání a nemístné řeči ze svých úst. Nelžete jedni druhým, když jste svlékli toho starého člověka s jeho skutky a oblékli toho nového.

Koloským 3,8-10

„Paní misionářko, já ještě nepatřím Ježíšovi!“ volá zoufale stará paní Wangová: Jen den předtím vyznala Ježíši Kristu své hříchy a složila v Něm svou důvěru. Smutná se nyní chápe ruky misionářky a říká: „Já nejsem osvobozená. Můj život se nezměnil. Jsem stále stejná a dopouštím se stejných hříchů. Dnes ráno jsem už zase ukradla chleba!“

Misionářka se té nešťastnice ptá: „Když jsi kradla dříve – také jsi byla tak smutná?“

„Ne, vůbec ne,“ odpovídá paní Wangová, „čím více se mi toho podařilo potajmu ukrást, tím jsem na sebe byla pyšnější.“

„Vidíš! Tak přece jen už nejsi stejná jako dříve. Změnila ses. Už nejsi pyšná na to, že jsi kradla – naopak: Rmoutíš se nad tím. To spočívá v tom, že tvé hříchy byly smyty a skrze Ducha Svatého jsi dostala nový život. Je to On, který tě na to nyní upomíná, že se svých špatných zvyků z dřívějška musíš vzdát. Dnes jsi žel pokušení podlehla a zhřešila. Zda se člověk hříchu dopustí nebo zda člověk v hříchu žije, to není úplně totéž!“

Paní Wangová si oddechla. Bohu vyznává novou krádež a přijímá Boží moc činit dobré a být Pánu Ježíši věrná. O nějaký čas později říká misionářce: „Dříve jsem mohla hřešit bez výčitek svědomí. Teď ale když nějakému hříchu podlehnu, tak mě to bolí.“