pátek 6. únor

Jistě zemřeme a budeme jako na zem vylitá voda, kterou nelze sebrat.

2. Samuelova 14,14

Geneticky naprogramovaná smrt

Bambus roste rychleji než jakákoli jiná rostlina. Ale má záhadnou zvláštnost: V závislosti na druhu v rozmezí 80 až 140 let rozkvete – a potom uhyne.

V roce 1910 objevil botanik Ernest Henry Wilson (1876–1930) v Číně nový druh bambusu. Jeden klíček vyhrabal a vzal si ho s sebou. Protože tento druh netvořil žádné nevítané výhonky, stal se oblíbenou okrasnou rostlinou v anglických zahradách. Desítky let si nenápadně rostly, až všech 30 milionů exemplářů, vzniklých dělením původního výhonku, v období mezi listopadem 1995 a létem 1996 kdy udeřila hodina X nakrátko rozkvetly a potom uschly – a nedaly se zachránit ani zaléváním, hnojením nebo prořezáním. Vyčerpaly se a zemřely geneticky naprogramovanou smrtí. Dodnes nikdo neví, kde tyto hodiny v genomu rostliny tikají.

Také člověk musí zemřít – dříve nebo později. A to nedokáže změnit žádné bádání ani medicína! Bůh prvnímu lidskému páru řekl: „Ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez. Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš.“ Avšak Adam a Eva z něho pojedli – a nastoupila „geneticky naprogramovaná smrt“. Skrze neposlušnost vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, tak se také smrt rozšířila na všechny lidi, „protože všichni zhřešili“ (Genesis 2,17; Římanům 5,12)

Lidé se dopátrali genomu bambusu. Lidem sdělil „řešení“ Bůh sám. Ježíš Kristus říká: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít.“ (Jan 11,25) Jen Ježíš zachraňuje před věčnou smrtí, jen On dává člověku naději na věčný život!