sobota 24. leden

Vytáhl mě z hlučící jámy, z blátivého bahna a postavil mé nohy na skálu, upevnil mé kroky.

Žalm 40,3

V bahně

Po roztání sněhu mohou být výše položená pole už oseta. Ta níže ležící pole jsou ještě částečně pod vodou. A tu si chtějí dva chlapci vyzkoušet své nové gumáky.

Brouzdají se kalužemi vody a vůbec netuší, že tam jsou místa s opravdu hlubokým blátem. Náhle se jeden z těch chlapců zabořil hluboko do bahna. Zkoušel jít nazpět, aby se uvolnil, ale nepodařilo se mu to. Když z bahna vytáhl jednu nohu ven, tak ta druhá se zabořila o to hlouběji. Gumáky se teď stávaly stále těžšími, až mu obě nohy nakonec pevně uvízly v bahně.

Tomu druhému chlapci se mezitím vedlo přesně tak. Oba dostali velký strach, že by je nikdo nemusel najít včas. Tu viděli v dálce nějakého hospodáře. Oba volali, co jim síly stačily, až si jich ten muž všiml. Přispěchal za nimi, a povedlo se mu je z bahna vytáhnout.

Takovému hlubokému a zatracení přinášejícímu bahnu se podobá hřích. Člověk často dělá věci, o kterých ví, že nejsou dobré. Věří, že to může „trochu“ zkusit a když to bude nebezpečné, tak se včas vrátit. Jeho první kroky možná nevedou přímo do bláta, ale postupně sklouzává do bahna hříchu, z kterého se sám už nedokáže vysvobodit.

Co je v tomto stavu jedinou pomocí? – Volat! Volat, tak jak to učinili ti dva chlapci. A ke komu? K Bohu! On nás slyší a obrací náš pohled na Ježíše Krista, který zemřel na kříži, aby zachránil hříšníky. Jen On má tu moc nás vytáhnout z bahna hříchu.