čtvrtek 22. leden

Je snad nějaká věc pro Hospodina nesnadná?

Genesis 18,14

Napjatě jsem očekával na Hospodina a on se ke mně sklonil a vyslyšel mé volání o pomoc.

Žalm 40,2

Vzdát se

Julek se právě naučil zavazovat si boty. Dnes však jeho malé prstíky už uzlíky ze včerejška tak jednoduše nezvládají. Jeho sestra mu radí: „Jdi za mámou!“ Julek jde k mámě a ukazuje jí zauzlovanou tkaničku. Přitom však tu botu nepustí z ruky, ačkoli ho o to matka žádá. Místo toho to dítě tahá za tkaničku tak silně, že uzly se utahují ještě více. Matka mu tedy povolí s myšlenkou: „Tuto zkušenost si teď musí udělat sám.“ Po chvíli je Julek už netrpělivý. „Nech to, já už to zvládnu!“ říká své mamince a mizí s botou. Své udivené sestře ten malý suše říká: „Máma mi nepomohla.“

Nechováme se někdy jako ten malý hoch? Možná se v nějaké těžkosti modlíme k Bohu. Ale v podstatě chceme tu záležitost řídit raději sami. Tímto způsobem Mu však bráníme v tom, aby nám pomohl, a děláme to jen ještě těžším.

Bůh však chce být mnohem více než jen našim řešitelem problémů. On si žádá celou naši důvěru: „Můj synu, dej mi své srdce, tvé oči ať střeží moje cesty“ (Přísloví 23,26). K tomu ovšem musíme pochopit, že jsme cele odkázáni na Boha a Jeho milost. On by chtěl tak rád úplně znovu narovnat náš život a naplnit ho smyslem a nadějí. A to On učiní, jakmile Ho o to poprosíme a vzdáme se naší pýchy a svévole.

Pustit se, vzdát se, kapitulovat – to nám lidem přijde tak zatěžko. Ale domníváme se snad, že bychom to či ono mohli vědět nebo dokázat lépe než Bůh?