pátek 16. leden

Když ho Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouhou dobu nemocen, řekl mu: „Chceš být uzdraven?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří.“

Jan 5,6.7

„Nemám nikoho“ (1) – soucit

Rybník Bethesda v Jeruzalémě měl dvě nádrže a byl velký přibližně jako fotbalové hřiště. Na každé ze čtyř vnějších stran rybníka byla sloupová síň. Pátá se nacházela na šest metrů široké dělicí zdi mezi nádržemi. V síních „lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých, kteří čekali na pohyb vody. Neboť Pánův anděl občas sestupoval do rybníka a vířil vodu. Kdo po zvíření vody první vstoupil do rybníka, býval uzdraven“ (v. 3.4).

Mezi těmi mnoha nemocnými se nachází jeden, který trpěl nemocí už 38 let. (v. 5) Když se ho Ježíš zeptal, chce-li být uzdraven, zoufale přiznává: „Pane, nemám nikoho.“ – Jaká beznaděj!

Sám, osamělý a opuštěný – necítíš se možná podobně? Potom mysli na to, že je jeden, který tě zná a rozumí ti a dokáže ti pomoci. Je to Pán Ježíš Kristus, Boží Syn. V té době žil na zemi, dnes žije v nebi. On je však stále stejný. Jeho zájem o osamělé a odkázané na cizí pomoc je neměnný, stejně tak jako Jeho soucit. A když se k Němu modlíme, slyší nás.

Tenkrát toho nemocného uzdravil, takže pro něj začal nový život. Dnes chce probudit lidi k věčnému životu: „Amen, amen, pravím vám, že přichází hodina, a nyní je tu, kdy mrtví uslyší hlas Božího Syna, a ti, kdo uslyší, budou žít.“ (v. 25) A to je mnohem víc, než být uzdraven na těle.

(závěr zítra)