čtvrtek 15. leden

[Bůh říká:] Dříve nežli zavolají, já odpovím; ještě budou mluvit, a já je vyslyším.

Izajáš 65,24

Velkorysejší, než chtěl

Na jaře roku 1875 vystoupil Hudson Taylor, misionář v Číně, na nástupišti nádraží v Brightonu a čekal na vlak do Londýna. Tu byl osloven ruským šlechticem, hrabětem Bobrinským. Hrabě krátce předtím slyšel Taylora kázat a nabídl mu, aby cestoval s ním.

„Já ale cestuji třetí třídou,“ řekl čínský misionář.

„Moje jízdenka mi umožňuje tou třídou cestovat také,“ odpověděl Bobrinsky.

Když tito rozdílní lidé krátce nato usedli v kupé, vytáhl hrabě peněženku se slovy: „Dovolte mi, abych vám dal něco na vaši práci v Číně!“

Taylor se krátce podíval na šek, který mu byl podán. Tady však něco nesedělo! To musí být omyl, protože na tehdejší poměry to byla velmi vysoká částka.

„Možná jste mi chtěl dát 5 liber?“ zeptal se misionář opatrně. „Tento šek vám vracím zpět. Je vypsán na 50 liber.“

„Ne,“ odvětil dárce, který vypadal neméně překvapeně. „Skutečně jsem vám chtěl dát 5 liber. Ale že jste dostal 50, byla zjevně Boží vůle. Ten šek nemohu vzít zpět.“

Dojat touto příhodou, odebral se Taylor po svém příjezdu do Londýna na misijní centrálu. Tam se právě konalo modlitební shromáždění. V Číně musela být urychleně uhrazena platba a k té chybělo ještě 49 liber. Ti, kteří o tom věděli, se speciálně za to modlili Bohu. A zatím co tak činili, vstoupil dovnitř Taylor a položil na stůl šek na 50 liber.